Lyžařská sezona vrcholí a s ní přibývá i zranění na sjezdovkách. Ne každý pád je ale jen otázkou neštěstí – v řadě případů hraje roli zavinění jiného lyžaře. Podle advokátů z kanceláře bpv Braun Partners se při posuzování odpovědnosti běžně uplatňují pravidla Mezinárodní lyžařské federace FIS a viník může nést nejen povinnost uhradit škodu, ale v krajních případech i trestní odpovědnost. Právníci zároveň upozorňují na význam pojištění, které může při vážnějších nehodách ušetřit statisíce korun.

Prevenční povinnost jako základ odpovědnosti

Jako při mnoha jiných činnostech lidského života si každý musí počínat tak, aby neškodil jinému na majetku či zdraví. To platí i pro nehody na lyžích, byť si často můžeme zranění způsobit sami, není vyloučeno zavinění třetí osobou. „U nehod na lyžích se v podstatě řeší stejné otázky, jako u autonehody. Primárně, kdo může za to, že k nehodě vůbec došlo,“ uvádí Mgr. Jan Bunganič, advokát bpv Braun Partners.

Jak se chovat na lyžích

Zatímco při řízení automobilu platí pravidla silničního provozu, pro pohyb na lyžích žádná konkrétní zákonná pravidla stanovena nejsou. Bezpečnostní prvky, jako např. helma, jsou dnes standardem. Nicméně soudy již po řadu let aplikují základní pravidla Mezinárodní lyžařské federace FIS (lze na lézt např. na stránkách horské služby horskasluzba.cz/10-pravidel-fis-pro-chovani-na-sjezdovych-tratich. Byť nejde o pravidla závazná na základě zákona, judikatura je za závazná považuje, jedná se o 10 základních jednoduchých pravidel. Lyžař by měl především vždy přizpůsobit styl své jízdy vlastním schopnostem a zkušenostem, povětrnostním podmínkám a provozu na sjezdovce. V případě, že účastník lyžařské nehody některé či více pravidel porušil, je pak odpovědný za škodu způsobenou druhému účastníku na lyžích. To platí i pro děti, za jejichž jednání, respektive nezanedbání dohledu, jsou odpovědní jejich rodiče, případně jiný dozor. Není však ani vyloučeno spoluzavinění poškozeného lyžaře.

Náhrada škody

V případě zranění při lyžování přichází do úvahy náhrada újmy ať už majetkové, např. v podobě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, nebo nemajetkové, zpravidla na zdraví. V těchto případech je třeba být trpělivý, protože újma na zdraví se definitivně projeví až po nějakém čase. Český právní řád rozlišuje tzv. bolestné, tedy odškodnění okamžité bolesti, a ztížení společenského uplatnění, tedy odškodnění trvalých následků.  Právě trvalé následky lze znalecky stanovit nejdříve rok po nehodě. „Řešení náhrady škody je výrazně jednodušší, pokud byl škůdce pojištěn. Pojišťovny jsou často schopné poskytnout i zálohu na náhradu škod před jejich finálním vyčíslením. Při vyřazení člověka z pracovního procesu se může jednat o důležitý příjem,“ vyzdvihuje výhody pojištění Bunganič.

Podklady pro zjištění viníka

V České republice není obvyklé, že by k případu lyžařské nehody byla rovnou přivolána policie. Nicméně zvlášť u vážných nehod lze toto doporučit, a to za účelem zajištění důkazů. Hrubě nedbalá jízda může mít i trestněprávní následky, zvlášť pokud je důsledkem těžké ublížení na zdraví. Nicméně i bez policie je vhodné oslovit svědky, tedy přihlížející a zastavivší lyžaře, kteří budou schopni popsat průběh nehody. Dále je vhodné zachytit např. fotoaparátem místo činu, povětrnostní podmínky a vlastní vybavení. Svou roli hraje i hustota provozu na sjezdovce, tudíž lze doporučit vyžádat si od provozovatele statistiky o prodaných permanentkách apod. Později je pak nutné schovat si lékařské zprávy, jakož i zprávy od zaměstnavatele a příslušné správy sociálního zabezpečení o výši nemocenského. „Domáhání se úhrady újmy na zdraví je dlouhodobý proces, zvlášť u vážnějších zranění. Nelze očekávat, že vše bude vyřešeno během týdne a je třeba se obrnit trpělivostí,“ říká Bunganič.

Judikatura a příklady z praxe

Z rozhodovací praxe soudů lze zmínit např. případ, kdy lyžař nedbajíc svých schopností jel rychle v prostoru ke konci sjezdovky, kde již byly umístěny výstražné cedule „SLOW“ a „POMALU“, a srazil lyžařku správně pomalu jedoucí již směrem k vleku. Lyžař pak ani nezastavil, aby se zajímal o následky nehody a pokračoval v jízdě. Poškozené přitom způsobil vážná zranění vyžadující hospitalizaci v nemocnici a tříměsíční pracovní neschopnost.

Viník nehody se bránil tím, že nebyl dostatek důkazů o jeho vině, především stylu jízdy (na sjezdovce není kamera), svědci jsou nevěrohodní a pravidla FIS toliko obecná. Soud však výtkám nepřisvědčil, když vycházel ze svědeckých výpovědí dalších lyžařů, kteří byli nehodě přítomni ve spojení se závěry znaleckého posudku. K pravidlům FIS pak soud jasně uvedl: „Způsobí-li lyžař porušením této povinnosti z nedbalosti jinému těžkou újmu na zdraví, přichází v úvahu jeho trestní odpovědnost za trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Pravidla chování pro lyžaře, která vydala Mezinárodní lyžařská federace (FIS), nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře na sjezdové trati jsou závazná a jejich zaviněné nedodržení znamená porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod.“

Neopatrně jedoucí lyžař byl tedy odsouzen k peněžitému trestu a k náhradě škody přesahující 300.000,- Kč.

Lyžování v cizině

S nadsázkou se občas říká, že na sjezdovkách v rakouských Alpách se za každým stromem schovává nějaký advokát. S ohledem na počet sjezdovek a jejich návštěvníků jsou zde nehody na lyžích časté, a označený viník nehody je pak nucen hradit leckdy vysokou náhradu škody poškozenému lyžaři. Podobně jako v České republice, i zde se jako berná mince při určování viníka berou lyžařská pravidla FIS. „Zásadní je, raději se před cestou na lyžařskou dovolenou v zahraničí pojistit, a to nejen sebe, ale i případnou mnou způsobenou škodu. Lidově řečená pojistka na blbost může ušetřit mnoho peněz,“ zdůrazňuje Bunganič z advokátní kanceláře bpv Braun Partners, jež má především zkušenosti s nehodami v Rakousku a Německu.

Pokud k nehodě dojde, je třeba místo nafotit, případně oslovit přítomné svědky. Zvlášť v Rakousku není vyloučeno, že k vyšetřování nehody bude přizvána policie a může probíhat i trestní řízení. Ať už je český občan viníkem či poškozeným, je potřeba se připravit na komunikaci v cizím jazyce.

V Rakousku je pak obvyklé žádat náhradu škody soudně, přičemž rozhodující jsou kromě svědků a dalších důkazů z místa a času nehody, především znalecké posudky. Tyto znalecké posudky jsou velice nákladné, ať už z pohledu nutnosti jet na místo činu, tak z pohledu odměny samotného znalce. Celkově jsou pak spory v Rakousku, včetně právního zastoupení, násobně nákladnější než v České republice.

Z odpovědnosti za škodu nejsou vyjmuty ani děti, protože i dle rakouské právní úpravy za děti odpovídá jejich rodič. „Byť nám to může připadat přitažené za vlasy, i bezstarostná jízda potomka ve stylu Tomáše Holého z oblíbeného filmu nás může ve výsledku stát několik desítek tisíc euro, pokud způsobí nehodu,“ uvádí Bunganič. Přeci jenom, u dětí je složitější zdůraznit nutnost dodržování určitých pravidel a techniku jízdy.

„Z naší praxe známe případ, kdy český zhruba osmiletý chlapec projel kolem rakouské důchodkyně, která si leknutím sedla do sněhu a utrpěla zranění pánve. Proběhlo soudní řízení, včetně rekonstrukce nehody na místě, kam musela znovu cestovat celá rodina. I když sněhové podmínky byly zcela jiné, chlapec již po roce od nehody lyžoval lépe a daná sjezdovka byla zavřená, tudíž rekonstrukce probíhala na protějším svahu, určil znalec chlapce jako viníka nehody. Rodinu pak od vysoké náhrady škody zachránilo pojištění domácnosti, jehož součástí bylo i pojištění způsobené škody. S žalobkyní jsme se nakonec dohodli s pomocí rakouského advokáta na odškodném do limitu pojistného krytí,“ popisuje praktickou zkušenost Bunganič.

Znovu se tak potvrzuje, že kromě lékařských výloh na vlastní zranění je záhodno si pojistit i riziko, že samy někomu způsobíme škodu nebo zranění.

Lyžařské výcviky

V tomto období jsou také časté lyžařské výcviky, ať už dětí na základní škole, tak na střední. Děti nejsou pod dohledem rodičů, tudíž se nabízí otázka, kdo odpovídá v případě, že dítě způsobí nehodu a tím pádem škodu třetí osobě. Při školní akci odpovídá za škodu škola jako právnická osoba, která je pro tyto situace pojištěna. Nutnou podmínkou však je, aby byl zanedbán náležitý dohled pedagogy, jinak řečeno, odpovědnost školy není absolutní (právně objektivní). Samozřejmě roli hraje věk dětí, čím mladší děti jsou, tím jsou nároky na dohled pedagogického sboru vyšší. Nicméně u adolescentů, kteří se vzdálí od skupiny již nelze mít za to, že pedagog cokoliv zameškal.

Přelomové se jeví nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, byť se netýká lyžařského výcviku, kde děti na školním výletě poškodili cizí majetek. Soud rozhodl, že za škodu jsou odpovědně děti, respektive jejich rodiče.

„Určitě bych milovníkům zimních sportů doporučil pohybovat se na lyžích opatrně a dbát o zdraví svoje i ostatních. Pro zamezení právních potíží ve větším rozsahu je dobré mít pojištění nejen svého zdraví, ale i případné škody, kterou způsobím,“ dodává na závěr Jan Bunganič.

Čtěte také v článku na prazskypatriot.cz.