Mezi základní otázky, které si dědicové kladou, patří i to, kolik za dům, byt či jiné věci po zesnulých předcích zaplatí státu. Dobrou zprávou je, že v Česku se od roku 2014 dědická daň neplatí. V některých případech ale může platba hrozit, pokud je daná nemovitost třeba v cizině.
U českého domu či bytu musí člověk počítat pouze s tím, že zaplatí poplatky notářovi, u kterého dědické řízení probíhá. „Odměna se vypočítává jako procentní podíl z hodnoty majetku v pozůstalostním řízení,“ řekl prezident Notářské komory Radim Neubauer. Jde většinou o jednotky až desítky tisíc korun.
Trochu jiná situace může nastat, když člověk zdědí třeba dům v zahraničí, což je v současnosti stále častější, protože si tam řada Čechů pořizuje nemovitosti.
Pokud zemřelý vlastní majetek v rámci Evropské unie, postupuje se podle dědického práva státu, kde dotyčný trvale bydlel. Když tedy žil většinu roku v Česku, dědictví se bude řešit podle českého práva.
To se ale týká pouze pravidel pro dělení majetku, ne daně. „Výše dědické daně, kterou budou muset dědici zaplatit, se tak bude řídit daňovým zákonem země, kde nemovitost stojí,“ uvedl Jiří Cimpel z poradenské společnosti Cimpel & Partneři.
„Záleží na právním řádu daného státu. Za příklad můžeme vzít třeba Německo, kde opravdu povinnost k úhradě dědické daně hrozí,“ doplnil advokát Jan Bunganič z kanceláře bpv Braun Partners.
„Dědická daň se tam pak počítá podle hodnoty majetku a stupně příbuzenství dědiců se zůstavitelem. Pro určité skupiny ale existují limity, které dědická daň nepostihuje,“ dodal.
V některých případech pak dědicům hrozí daň z příjmů, pokud nemovitost po nabytí dědictví prodá.
Evropská komise schválila český režim podpory ve výši až 1 miliardy Kč (přibližně 37 milionů eur), jehož cílem je podpořit investice malých a středních podniků do výroby produktů pro boj s koronavirem. Uvedený režim byl schválen podle dočasného rámce státní podpory, který Komise přijala dne 19. března 2020, ve znění ze dne 3. dubna 2020.
