Kapacitní mechanismy se v současnosti dostávají do popředí jako klíčový nástroj pro zajištění dostatečných kapacit pro výrobu elektřiny v České republice. Nelze totiž s jistotou předpokládat, že instalovaný výkon potřebný pro ČR bude zajištěn čistě na tržním základě, a to zejména s ohledem na očekávané zhoršování zdrojové přiměřenosti, tj. schopnosti elektrizační soustavy uspokojovat poptávku po elektřině v čase.

V této souvislosti lze poukázat i na závěry provozovatele přenosové soustavy ČEPS, který ve svých posledních hodnoceních zdrojové přiměřenosti doporučuje zajistit dodatečný instalovaný výkon, a to nad rámec uvažované výstavby nových jaderných zdrojů.^[1] Jako jedno z možných řešení zmiňuje právě kapacitní mechanismy.^[2] Nedostatek zdrojů je indikován hrozbou překračování tzv. normy spolehlivosti, která vyjadřuje maximální počet hodin ročně, během nichž nemusí být uspokojena veškerá poptávka po elektřině. V České republice je tato norma stanovena na úrovni 6,7 hodin ročně,^[3] přičemž aktuální hodnocení zdrojové přiměřenosti indikují riziko jejího překročení již od roku 2026.^[4]

Podle článku 20 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou („Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou“) je primární povinností členského státu posoudit, zda lze případné problémy se zdrojovou přiměřeností řešit odstraněním regulačních a administrativních bariér či napravením selhání trhu; k tomu slouží tzv. prováděcí plán České republiky, tedy dokument, v němž se Česká republika snaží vymezit konkrétní kroky k odstranění těchto překážek, přičemž právě k tomuto prováděcímu plánu vydala Evropská komise dne 12. března 2026 své stanovisko („Stanovisko EK“) ve smyslu článku 20 odst. 5 uvedeného nařízení. V situaci, kdy přijatá opatření nevedou k dostatečnému zlepšení, se přitom otevírá prostor pro využití nástrojů, jakým jsou kapacitní mechanismy – vydáním Stanoviska EK byla současně splněna jedna ze základních podmínek pro jejich zavedení, neboť článek 21 odst. 5 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou jejich implementaci podmiňuje právě existencí tohoto stanoviska.

Kapacitní mechanismy navíc nejsou českému právnímu řádu zcela neznámé. V rámci četných novelizací Energetického zákona^[5] v průběhu roku 2025 bylo do tohoto zákona vloženo ustanovení § 35, které zmocňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu k vydání opatření obecné povahy zavádějící kapacitní mechanismus. Ustanovení samotné je sice velmi stručné, avšak správně odkazuje na relevantní články Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou, kde se nachází jádro právní úpravy kapacitních mechanismů.

Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou definuje kapacitní mechanismus jako opatření zajišťující dosažení nezbytné úrovně zdrojové přiměřenosti prostřednictvím odměňování zdrojů za jejich dostupnost, odlišné od podpory poskytování podpůrných služeb či řízení přetížení.^[6] V praxi tak jde o mechanismus motivující výrobce k budování a udržování instalovaného výkonu, nikoli k samotné dodávce elektřiny či poskytování služeb výkonové rovnováhy.

Kapacitní mechanismy byly již zavedeny v řadě členských států Evropské unie, a to v různých formách.^[7] Základní rozlišení lze vést mezi vytvářením a udržováním strategické rezervy, která je oddělena od trhu s elektřinou,^[8] a dalšími formami mechanismů integrovaných do trhu. Jaký konkrétní model zvolí Česká republika, zatím není zřejmé.

Současně ovšem nelze opomenout, že kapacitní mechanismy zpravidla představují veřejnou podporu ve smyslu článků 107 a 108 SFEU, a podléhají tedy notifikační povinnosti a schválení ze strany EK; další krok proto musí učinit Česká republika, která je povinna zamýšlený kapacitní mechanismus Evropské komisi řádně notifikovat a vyčkat schválení ze strany EK před jeho spuštěním.^[9]

S ohledem na potenciální dopady zavedení kapacitního mechanismu na trh s elektřinou a energetiku v České republice budeme další vývoj v této oblasti nadále sledovat a informovat Vás o něm.

……

[1]     Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040, ČEPS, únor 2023, s. 105. Dostupné zde.

[2]    Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040, ČEPS, říjen 2024, s. 100. Dostupné zde.

[3]    Stanovisko EK, s. 2; European Resource Adequacy Assessment, ENTSO-E, Příloha č. 6 (Country Comments), s. 6-7. Dostupné zde.

[4]    Tamtéž.

[5]    Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

[6]    Článek 2 bod 22 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou.

[7]     Blízký České republice je zejména příklad Polska zde.

[8]    Článek 22 odst. 2 písm e) Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou; Strategickou rezervu implementovalo například Švédsko zde.

[9]    Článek 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie: „ Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový             záměr není s ohledem na článek 107 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení                   nepřijme konečné rozhodnutí.“

….
Tento materiál slouží pouze jako všeobecná informace o aktuálních tématech, nejedná se o poradenství. Nezohledňují se v něm žádné zvláštní okolnosti, finanční situace či zvláštní požadavky adresátů. Jeho adresáti by si proto měli vždy vyžádat příslušné profesionální služby k uvedeným informacím. I přes pečlivé sestavení tohoto materiálu nemůže společnost bpv Braun Partners s.r.o. advokáti, její partneři, spolupracovníci či spolupracující advokáti a daňoví poradci zaručit přesnost a úplnost informací zde obsažených a nepřebírá jakoukoliv odpovědnost za konání nebo zdržení se konání na základě informací obsažených v tomto materiálu.