Smlouva o provedení díla může být uzavřena i ústně. Větší jistotu však dává písemná forma. I v té je důležité nezapomenout na zdánlivé formality, které mohou řemeslníky připravit o zaslouženou odměnu. Nové rozhodnutí Evropského soudu přibližuje advokát Tomáš Chmelík.
Německý zákazník si objednal rekonstrukci elektroinstalace ve svém domě. Práci řemeslník provedl a po jejím dokončení vystavil fakturu.
Místo zaplacení se ovšem dočkal jen odstoupení od smlouvy. Smlouva sice byla sjednána jen ústně, nicméně cenu za práce si obě smluvní strany předem dohodly, a tak zhotovitel podal k soudu žalobu na uhrazení sjednané částky.
Příslušný soud rozhodl, že zákazník mohl od smlouvy odstoupit, a proto nemusí odměnu uhradit. Důvodem byla skutečnost, že nebyl řádně informován o svém právu na odstoupení od smlouvy.
Současně soud požádal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) o výklad evropského práva, zda rozhodnutí neodporuje zákazu bezdůvodného obohacení, když spotřebitel profituje ze služby řemeslníka, aniž by mu musel zaplatit.
SDEU rozhodl, že řemeslník skutečně nemá nárok na zaplacení jakékoliv částky, když neinformuje spotřebitele o jeho právu odstoupit od smlouvy a spotřebitel po splnění smlouvy od ní odstoupí. Ve svém rozhodnutí se odvolává na znění příslušné evropské směrnice na ochranu spotřebitele.
Ochrana spotřebitele je zásadní
Rozhodnutí soudu může mnohé laiky překvapit, nikoliv však experty na spotřebitelské právo. „Ochrana spotřebitele je pro evropské právo tak zásadní, že by byla chyba ji podcenit,“ hodnotí advokát Tomáš Chmelík. Evropská unie a SDEU jsou známy svou snahu efektivně chránit spotřebitele, který je ve slabším postavení než podnikatel.
„Jakékoliv jiné rozhodnutí soudu by vedlo k ignorování práv spotřebitele, což by podkopávalo dlouhodobou snahu obou institucí. Navíc je povinnost informovat spotřebitele o jeho právu na odstoupení od smlouvy lehce splnitelná, a proto se každý podnikatel při troše snahy může vyhnout finančně bolestivému odstoupení od smlouvy bez zaplacení,“ dodává advokát.
Možná si myslíte, že u nás se nic podobného stát nemůže. Ale i čeští soudci se ve své rozhodovací praxi musejí řídit rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie, protože jsme členy Evropské unie.
Ústní smlouvy jsou sice ze zákona možné, ale v praxi se při sporu obtížně prokazuje, co přesně bylo objednáno, v jakém termínu a za jakou cenu. Poctivě vyplněný objednávkový formulář těmto sporům účinně zabrání a v konečném důsledku šetří čas a peníze. Jeho nezbytnou součástí by měly být i informace, které podnikatel musí spotřebiteli sdělit ze zákona podle § 1 820 občanského zákoníku, a to včetně poučení o právu na odstoupení od smlouvy.
U smluv uzavíraných mimo obchodní prostory by měl spotřebitel navíc obdržet vyhotovení smlouvy / potvrzení o uzavřené smlouvě „na listině“, tzn. v papírové formě. V jiné textové podobě (např. e-mail) pouze tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasí. Nedodržení této povinnosti podnikatelem je přestupek, za který může být uložena pokuta až do výše pěti milionů korun.
„ Řemeslníci, kteří nechtějí ztrácet čas tímto ‚papírováním‘, riskují, že nedostanou za své služby zaplaceno. Případně po nich budou klienti požadovat vrácení již zaplacené odměny,“ upozorňuje na možná rizika Tomáš Chmelík.
Kdy (ne)může spotřebitel odstoupit od smlouvy v zásadě může spotřebitel odstoupit od každé smlouvy s podnikatelem o poskytnutí služeb, kterou uzavře distančním způsobem (např. e-mailem, telefonicky, přes e-shop) nebo mimo obchodní prostory podnikatele (např. v bytě nebo domě spotřebitele).
Náš občanský zákoník obsahuje řadu výjimek, kdy není možné od smlouvy odstoupit. Spotřebitel například nemůže odstoupit od smluv o neodkladné opravě nebo údržbě v místě určeném spotřebitelem na jeho výslovnou žádost. Pokud tedy například pan Novák objedná instalatéra na akutní opravu prasklé vodovodní trubky v koupelně, nemůže od takové smlouvy odstoupit. Pokud by však instalatér panu Novákovi při opravě nabídl, že mu obnoví i spáry mezi dlaždičkami, které už nevypadají nejnověji, mohl by pan Novák následně od smlouvy o opravě spár odstoupit.
Spotřebitel může odstoupit od smlouvy během lhůty 14 dnů. Pokud řemeslník o právu odstoupit od smlouvy spotřebitele nepoučí, prodlouží se tato lhůta o další rok. Fakticky může proto spotřebitel po dobu jednoho roku a 14 dnů odstoupit od smlouvy, když nebyl stejně jako onen německý zákazník ve výše zmíněném rozsudku informován o svém právu odstoupit od smlouvy.
Velmi často však řemeslník poskytne službu před uplynutím 14denní lhůty. Proto občanský zákoník obsahuje další výjimku pro odstoupení od smlouvy, když už byla služba v plném rozsahu poskytnuta. Ale pozor, tato výjimka platí pouze tehdy, pokud řemeslník započal s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a před uzavřením smlouvy ho poučil, že poskytnutím plnění zaniká právo odstoupit.
Pokud v našem příkladě instalatér před uzavřením smlouvy o opravě spár pana Nováka informuje o jeho právu na odstoupení a pan Novák přesto souhlasí se započetím opravy spár dlaždiček, pak pan Novák po dokončení opravy už nemůže od smlouvy odstoupit. Stále sice může odstoupit ještě před dokončením opravy spár, musel by však instalatérovi uhradit poměrnou část sjednané odměny (při příslušném poučení).
Právo na odstoupení od smlouvy je podrobně uzákoněno, aby adekvátně reagovalo na různé scénáře. Při chybějícím poučení o právu odstoupit může pan Novák odstoupit od smlouvy před i po dokončení opravy spár dlaždiček, aniž by musel uhradit odměnu či jakoukoliv jinou platbu instalatérovi.
