Během probíhajících jarních prázdnin mnoho z nás plánuje zimní dovolenou na horách, ať už v České republice nebo v cizině. Na co si dát při lyžování pozor, co nezanedbat a jak se zachovat v případě úrazu zaviněného třetí osobou přibližuje Mgr. Jan Bunganič z advokátní kanceláře bpv BRAUN PARTNERS. Jak se říká, neštěstí totiž nechodí po horách, ale po lidech.
Jako při mnoha jiných činnostech lidského života si každý musí počínat tak, aby neškodil jinému na majetku či zdraví. To platí i pro nehody na lyžích, byť si často můžeme zranění způsobit sami, není vyloučeno zavinění třetí osobou.
Zatímco při řízení automobilu platí pravidla silničního provozu, pro pohyb na lyžích žádná konkrétní zákonná pravidla stanovena nejsou. Bezpečnostní prvky, jako např. helma, jsou dnes standardem. Nicméně soudy již po řadu let aplikují základní pravidla Mezinárodní lyžařské federace FIS (lze na lézt např. na stránkách horské služby 10 pravidel na lyžích). Byť nejde o pravidla závazná na základě zákona, judikatura je za závazná považuje, jedná se o 10 základních jednoduchých pravidel. Lyžař by měl především vždy přizpůsobit styl své jízdy vlastním schopnostem a zkušenostem, povětrnostním podmínkám a provozu na sjezdovce. V případě, že účastník lyžařské nehody některé či více pravidel porušil, je pak odpovědný za škodu způsobenou druhému účastníku na lyžích. To platí i pro děti, za jejichž jednání, respektive nezanedbání dohledu, jsou odpovědní jejich rodiče, případně jiný dozor. Není však ani vyloučeno spoluzavinění poškozeného lyžaře.
V případě zranění při lyžování přichází do úvahy náhrada újmy ať už majetkové, např. v podobě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, nebo nemajetkové, zpravidla na zdraví. V těchto případech je třeba být trpělivý, protože újma na zdraví se definitivně projeví až po nějakém čase. Český právní řád rozlišuje tzv. bolestné, tedy odškodnění okamžité bolesti, a ztížení společenského uplatnění, tedy odškodnění trvalých následků. Právě trvalé následky lze znalecky stanovit nejdříve rok po nehodě.
V České republice není obvyklé, že by k případu lyžařské nehody byla rovnou přivolána policie. Nicméně zvlášť u vážných nehod lze toto doporučit, a to za účelem zajištění důkazů. Hrubě nedbalá jízda může mít i trestněprávní následky, zvlášť pokud je důsledkem těžké ublížení na zdraví. Nicméně i bez policie je vhodné oslovit svědky, tedy přihlížející a zastavivší lyžaře, kteří budou schopni popsat průběh nehody. Dále je vhodné zachytit např. fotoaparátem místo činu, povětrnostní podmínky a vlastní vybavení. Svou roli hraje i hustota provozu na sjezdovce, tudíž lze doporučit vyžádat si od provozovatele statistiky o prodaných permanentkách apod. Později je pak nutné schovat si lékařské zprávy, jakož i zprávy od zaměstnavatele a příslušné správy sociálního zabezpečení o výši nemocenského. „Domáhání se úhrady újmy na zdraví je dlouhodobý proces, zvlášť u vážnějších zranění. Nelze očekávat, že vše bude vyřešeno během týdne a je třeba se obrnit trpělivostí,“ říká Bunganič.
Z rozhodovací praxe soudů lze zmínit např. případ, kdy lyžař nedbajíc svých schopností jel rychle v prostoru ke konci sjezdovky, kde již byly umístěny výstražné cedule „SLOW“ a „POMALU“, a srazil lyžařku správně pomalu jedoucí již směrem k vleku. Lyžař pak ani nezastavil, aby se zajímal o následky nehody a pokračoval v jízdě. Poškozené přitom způsobil vážná zranění vyžadující hospitalizaci v nemocnici a tříměsíční pracovní neschopnost.
Viník nehody se bránil tím, že nebyl dostatek důkazů o jeho vině, především stylu jízdy (na sjezdovce není kamera), svědci jsou nevěrohodní a pravidla FIS toliko obecná. Soud však výtkám nepřisvědčil, když vycházel ze svědeckých výpovědí dalších lyžařů, kteří byli nehodě přítomni ve spojení se závěry znaleckého posudku. K pravidlům FIS pak soud jasně uvedl: „Způsobí-li lyžař porušením této povinnosti z nedbalosti jinému těžkou újmu na zdraví, přichází v úvahu jeho trestní odpovědnost za trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Pravidla chování pro lyžaře, která vydala Mezinárodní lyžařská federace (FIS), nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře na sjezdové trati jsou závazná a jejich zaviněné nedodržení znamená porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod.“
Neopatrně jedoucí lyžař byl tedy odsouzen k peněžitému trestu a k náhradě škody přesahující 300.000,- Kč.
S nadsázkou se občas říká, že na sjezdovkách v rakouských Alpách se za každým stromem schovává nějaký advokát. S ohledem na počet sjezdovek a jejich návštěvníků jsou zde nehody na lyžích časté, a označený viník nehody je pak nucen hradit leckdy vysokou náhradu škody poškozenému lyžaři. Podobně jako v České republice, i zde se jako berná mince při určování viníka berou lyžařská pravidla FIS.
Pokud k nehodě dojde, je třeba místo nafotit, případně oslovit přítomné svědky. Zvlášť v Rakousku není vyloučeno, že k vyšetřování nehody bude přizvána policie a může probíhat i trestní řízení. Ať už je český občan viníkem či poškozeným, je potřeba se připravit na komunikaci v cizím jazyce.
V Rakousku je pak obvyklé žádat náhradu škody soudně, přičemž rozhodující jsou kromě svědků a dalších důkazů z místa a času nehody, především znalecké posudky. Tyto znalecké posudky jsou velice nákladné, ať už z pohledu nutnosti jet na místo činu, tak z pohledu odměny samotného znalce. Celkově jsou pak spory v Rakousku, včetně právního zastoupení, násobně nákladnější než v České republice.
Z odpovědnosti za škodu nejsou vyjmuty ani děti, protože i dle rakouské právní úpravy za děti odpovídá jejich rodič.
Přeci jenom, u dětí je složitější zdůraznit nutnost dodržování určitých pravidel a techniku jízdy.
Znovu se tak potvrzuje, že kromě lékařských výloh na vlastní zranění je záhodno si pojistit i riziko, že samy někomu způsobíme škodu nebo zranění.
V tomto období jsou také časté lyžařské výcviky, ať už dětí na základní škole, tak na střední. Děti nejsou pod dohledem rodičů, tudíž se nabízí otázka, kdo odpovídá v případě, že dítě způsobí nehodu a tím pádem škodu třetí osobě. Při školní akci odpovídá za škodu škola jako právnická osoba, která je pro tyto situace pojištěna. Nutnou podmínkou však je, aby byl zanedbán náležitý dohled pedagogy, jinak řečeno, odpovědnost školy není absolutní (právně objektivní). Samozřejmě roli hraje věk dětí, čím mladší děti jsou, tím jsou nároky na dohled pedagogického sboru vyšší. Nicméně u adolescentů, kteří se vzdálí od skupiny již nelze mít za to, že pedagog cokoliv zameškal.
Přelomové se jeví nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, byť se netýká lyžařského výcviku, kde děti na školním výletě poškodili cizí majetek. Soud rozhodl, že za škodu jsou odpovědně děti, respektive jejich rodiče.
