Nejčastěji k úrazům docházelo při manipulaci s materiálem, předměty, výrobky a součástmi strojů (11 589 úrazů, tj. 32,1 procenta). Sem spadají pracovní úrazy, jež se staly například při manipulaci s materiálem, výrobkem či jeho součástí, s břemenem dopravovaným ručně nebo zavěšeným na zdvihacím zařízení anebo se stavebním materiálem, případně se jednalo o strojní součásti, spojovací části (šrouby, hřebíky, svorníky, nýty) nebo obráběné díly. K úrazům dále docházelo v souvislosti s podlahami, schodišti, pracovními plochami a stavebními konstrukcemi (10 750 úrazů, tj. 29,8 procenta).

Porušení bezpečnostních předpisů

Ani případ, kdy by k pracovnímu úrazu došlo porušením bezpečnostních předpisů, neznamená automatickou ztrátu nároku zaměstnance na odškodnění. Podle advokátky Blanky Baierové z advokátní kanceláře bvp BRAUN PARTNERS to ale může mít vliv na to, zda bude zaměstnavatel zcela nebo částečně zproštěn povinnosti nahradit škodu.

„Odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem zaměstnanci je objektivní, zaměstnavatel odpovídá vždy, ledaže se povinnosti zprostí. Zprostit se může, pokud prokáže, že zaměstnanec zaviněně porušil BOZP předpis nebo pokyn, s nímž byl řádně seznámen, jehož znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že právě toto porušení bylo jedinou příčinou škody nebo újmy. Pokud šlo pouze o jednu z příčin, může jít o zproštění částečné,“ vysvětluje Baierová.

Bezpečnost práce je zaměstnanec povinen dodržovat i na home office a i zde se mu může přihodit pracovní úraz. V praxi je ale složitější prokázat okolnosti úrazu, a tedy i objasnit, co zaměstnanec v okamžiku úrazu dělal a jestli tato činnost souvisela s plněním pracovních úkolů.

Podle zákoníku práce může zaměstnanec odmítnout práci, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažně ohrožuje jeho život nebo zdraví, případně život nebo zdraví jiných osob. Pokud by nebezpečný postup nařídil nadřízený zaměstnance, může to mít vliv na možnost zaměstnavatele zprostit se odpovědnosti za škodu. „Zde bude záležet, jak přesně zněla instrukce nadřízeného a zda skutečně ukládala zaměstnanci porušit BOZP předpisy. Bude se posuzovat, jaká je převažující příčina pracovního úrazu a zda si zaměstnanec vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel být i přes pokyn nadřízeného vědom toho, že si může způsobit újmu na zdraví,“ upřesňuje Blanka Baierová.

Pokud zaměstnanec jednal nedbale, přestože neporušil bezpečnostní předpisy, může mu zaměstnavatel odškodnění krátit. Umožňuje to zákoník práce. Vždy ale zaměstnavatel musí nahradit alespoň třetinu škody nebo nemajetkové újmy vzniklé proto, že zaměstnanec jednal „lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví“. Toto pravidlo o poskytnutí minimálně jedné třetiny se ale nevztahuje na případy, kdy si zaměstnanec úraz způsobil v důsledku porušení bezpečnostních předpisů nebo pod vlivem alkoholu.

Alkohol na pracovišti: pozitivní dechová zkouška nestačí

Zákoník práce také zakazuje požívání alkoholu na pracovišti a v pracovní době a také vstup na pracoviště pod vlivem alkoholu. Zaměstnanec je povinen podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. „V praxi může jít zejména o dechovou zkoušku na alkohol nebo orientační test ze slin, stěru z kůže či sliznic. Jde o orientační vyšetření. Za zákonných podmínek může následovat také odborné lékařské vyšetření zahrnující odběr biologického materiálu,“ říká Blanka Baierová. „Orientační vyšetření může provádět zaměstnavatel, odborné lékařské vyšetření provádí příslušný poskytovatel zdravotních služeb,“ dodává advokátka.

Pozitivní dechová zkouška může sloužit jako důkaz, sama o sobě ale neznamená ztrátu nároku na odškodnění. „Pokud zaměstnavatel prokáže, že škoda vznikla v důsledku opilosti zaměstnance nebo zneužití jiné návykové látky, zaměstnavatel jí nemohl zabránit a tento stav byl jedinou příčinou škody, odpovědnosti se zcela zprostí. Pokud by byla jednou z příčin, zprostí se částečně,“ dodává Baierová.

Specifická situace může nastat, pokud se pracovní úraz zaměstnanci stane v důsledku otupení smyslů vlivem předepsaných léků. Tento případ totiž nelze automaticky ztotožnit s opilostí nebo zneužitím jiné návykové látky. „Posuzovalo by se konkrétně, zda zaměstnanec věděl nebo měl vědět, že lék snižuje jeho schopnost bezpečně vykonávat danou práci, zda respektoval upozornění lékaře, příbalovou informaci a zda účinek léku skutečně způsobil nebo spoluzpůsobil úraz,“ uvádí Baierová s tím, že samotná skutečnost, že zaměstnanec užíval předepsaný lék s možnými tlumivými účinky, k odmítnutí odškodnění nestačí.

Na co má zaměstnanec při odškodnění právo?

Při splnění podmínek odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz může zaměstnanec požadovat několik druhů náhrad. Patří mezi ně náhrada za ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti, případně také po jejím skončení, pokud v důsledku pracovního úrazu nedosahuje zaměstnanec původního výdělku. Dále může náležet bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění při trvalejších následcích, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením nebo náhrada věcné škody.

Co když zaměstnavatel úraz jako pracovní neuzná?

Od počátku ledna 2026 ohlašují zaměstnavatelé pracovní úrazy prostřednictvím elektronického portálu Státního úřadu inspekce práce. Může se stát, že zaměstnavatel odmítne úraz uznat jako pracovní a zaměstnanec s tím nesouhlasí. V takovém případě může zaměstnanec své nároky uplatnit u soudu, který jako předběžnou otázku posoudí, zda se jedná o pracovní úraz a je dána odpovědnost zaměstnavatele, míní Blanka Baierová. „Zaměstnanci lze pro takový případ doporučit zajistit důkazy o okolnostech úrazu, zejména svědecké výpovědi, zdravotnickou dokumentaci, interní hlášení, komunikaci, případně kamerové záznamy a záznam v knize úrazů; inspekce práce může kontrolovat plnění povinností zaměstnavatele, ale spor o konkrétní nárok na odškodnění závazně rozhoduje soud,“ uzavírá advokátka.