JUDr. Robert Matas je absolventem Univerzity Ruprecht-Karls v Heidelbergu, působil jako Rechtsreferendar u Vrchního zemského soudu (Oberlandesgericht) v Norimberku, kde také složil druhou státní zkoušku, a je zapsán jako advokát v České republice i v Německu. Je partnerem advokátní kanceláře bpv BRAUN PARTNERS v Praze a zastupuje tuzemské i zahraniční klienty před českými a německými soudy i v mezinárodních arbitrážích. Specializuje se rovněž na právo obchodních společností a obchodní právo, soutěžní právo, vstupy na český, rakouský a německý trh a německé právo. Vedle toho poskytuje právní poradenství v oblasti českého a německého dědického a rodinného práva a působí také jako obhájce v trestních řízeních před českými a německými soudy.

1. Co máte na své práci nejraději?
Na advokacii mě nejvíce baví, že jde o celoživotní proces učení a osobního růstu. Jako český a německý advokát propojuji dvě právní kultury, které stojí na téměř identických základech kontinentální právní tradice, a liší se spíše v jemných detailech než ve svých východiscích. Právě to mi dává nadhled i cit pro tyto nuance. Inspirativní je pro mě i práce s klienty – člověk je sice placen za své služby, ale zároveň se od nich neustále učí.

2. Největší pracovní úspěch?
Za největší pracovní úspěch nepovažuji jeden konkrétní případ, ale dlouhodobou důvěru klientů. Právě ta ukazuje, že právní řešení obstojí nejen po právní stránce, ale i z lidského a ekonomického hlediska. To ostatně platí pro všechna svobodná povolání, tedy profese založené na osobní odpovědnosti, odbornosti, a především důvěře mezi klientem a poradcem.

3. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Právo samotné mě dnes překvapuje méně než dříve, a totéž vlastně platí i o lidech. Praxe mě naučila, že lidé jsou si ve svých potřebách, motivech i slabostech často podobnější, než se na první pohled zdá. Právě tato kombinace racionality a lidského faktoru, se kterou se setkávám jak v poradenství, tak při řešení sporů, dělá advokacii stále živou a intelektuálně podnětnou.

4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Zásadní pro mě byl pohyb mezi českým a německým právním prostředím. Naučil jsem se vnímat věci v širších souvislostech a nepovažovat jedno řešení za jediné možné. Velmi inspirativní je pro mě také vzájemná profesní výměna v rámci přeshraničního česko-německo-rakouského právního prostoru, která přirozeně rozšiřuje perspektivu a obohacuje právní uvažování.

5. Ideální dovolená?
Ideální dovolená pro mě znamená změnu perspektivy, kombinaci klidu, pohybu a inspirativního prostředí, ideálně v kruhu nejbližších. Právě odstup od každodenní agendy často přináší nový pohled na věci, které se v běžném tempu zdály samozřejmé. V praxi se však tato představa naplňuje spíše výjimečně, což je daní za povahu advokátního povolání jako svobodného povolání, které si člověk s sebou bere v jistém smyslu vždy a všude. Pokud se přesto podaří skutečně vypnout a načerpat energii, pak je to především zásluhou velmi chápavého osobního zázemí, bez něhož by taková dovolená zůstala spíše teorií než realitou.

6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ať nezapomínáme, že právo je především službou lidem. Advokacie je v jádru people business, tedy práce s lidmi a pro lidi. Vedle odbornosti je klíčová schopnost naslouchat, chápat širší souvislosti a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Pokud je však primární motivací rychlá maximalizace finančního výnosu vlastního profesního nasazení, lze konstatovat, že existují i jiné profesní cesty, které tomuto cíli odpovídají vhodněji.

7. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Právo mě od počátku přitahovalo jako strukturovaný způsob řešení složitých situací. Postupně jsem si uvědomil, že nejde jen o aplikaci norem, ale o hledání rovnováhy mezi právem, ekonomikou a mezilidskými vztahy. Svou roli sehrála i rodinná historie – můj dědeček studoval právo v době první republiky v tehdejším Československu a následně působil jako advokát, a to až do roku 1948, což pro mě bylo silným inspiračním momentem.

8. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nejvíce si pamatuji případy, kdy se podařilo spor vyřešit smírně, i když to někdy vyžadovalo roky trpělivé práce. Vedle toho mi v paměti zůstaly i rozsáhlé kauzy, například zastupování velkého počtu klientů v přeshraničním insolvenčním řízení nebo obhajoba v závažném trestním řízení v Německu. Právě tyto zkušenosti ukazují šíři i náročnost advokátní praxe.