V pondělí oznámila Evropská komise průlomové rozhodnutí: společnosti Delivery Hero a Glovo, obě působící v oblasti online rozvozu potravin, musí zaplatit pokutu ve výši celkem 329 milionů eur. Důvodem jsou protisoutěžní dohody mezi těmito dvěma konkurenty v období let 2018 až 2022. Ty se netýkaly pouze rozdělení trhu, ale i mobility pracovníků. Rozhodnutí se tedy nevztahuje pouze na soutěž na výrobkovém trhu, ale i na volný a spravedlivý pracovní trh.
V červenci 2018 získala společnost Delivery Hero nejprve menšinový podíl ve společnosti Glovo. V následujících letech byl tento podíl postupně navyšován až do úplného převzetí Glova v červenci 2022. Už v době menšinové účasti se obě firmy dohodly, že si nebudou navzájem přetahovat zaměstnance. Toto opatření se rychle rozšířilo na plošný zákaz přetahování pracovníků. Paralelně si obě strany vyměňovaly citlivé informace týkající se hospodářské soutěže – včetně strategických plánů, cenových struktur, kapacit a vlastností produktů. Nakonec se firmy dohodly na geografickém rozdělení svých aktivit v rámci Evropského hospodářského prostoru: překrývání bylo odstraněno, firmy nevstupovaly na národní trhy druhé strany a vstup na nové trhy byl koordinován.
Zda byla Česká republika konkrétně touto dohodou o rozdělení trhu zasažena, nelze v tuto chvíli s jistotou říci. Delivery Hero zde působí pod značkou foodora, zatímco Glovo nikoliv. Je proto pravděpodobné, že i český trh byl součástí této koordinační strategie.
Rozhodnutí Komise je zásadní z vice hledisek. Poprvé totiž postihuje tzv. dohody „No-Poach“ – tedy dohody o vzájemném nepřetahování odborníků. Tímto se pracovní trh jednoznačně dostává do oblasti, kterou reguluje soutěžní právo a je zřejmé: i volná soutěž o kvalifikované pracovníky si zaslouží ochranu. Zákazy přetahování brání pracovní mobilitě, snižují mzdy a zhoršují kariérní vyhlídky – a to zejména v době nedostatku kvalifikované pracovní síly.
Dále je tímto rozhodnutím poprvé postihnuto i zneužití menšinového podílu z hlediska kartelového práva. Komise sice zdůrazňuje, že menšinové podíly ve firmách konkurentů nejsou samy o sobě zakázané. Problémem se však stávají, pokud slouží jako nástroj koordinace. Dosud byly takové podíly posuzovány především z pohledu práva fúzí. Do budoucna se však bude více zohledňovat i jejich kartelová dimenze. Firmy, které drží podíly v konkurenčních společnostech, by proto měly dbát na přísné oddělení důvěrných obchodních informací, vhodné struktury řízení a účinné tzv. „čínské zdi“.
Pro firmy v České republice, bez ohledu na jejich velikost, z toho vyplývá jasné poučení. Soutěžní právo nezačíná až u cenových dohod či rozdělení trhu. Týká se i otázek získávání pracovníků, strategické koordinace v rámci podílových struktur a každodenní spolupráce na čím dál více propojeném trhu. V relativně malé a strukturované ekonomice, jako je ta česká, je riziko neformálních, zdánlivě neškodných dohod obzvlášť vysoké. Ty však mohou – jak ukazuje tento případ – vést k závažným právním a finančním následkům.
Rozhodnutí Komise tedy vysílá jasný signál: i na pracovním trhu platí pravidla hospodářské soutěže. Volný pracovní trh nepředstavuje vedlejší bojiště soutěžního práva, ale jeho nedílnou a zásadní součást. Takzvané „gentlemanské dohody“ mezi firmami – například o nepřetahování zaměstnanců nebo o koordinovaném rozšiřování – jsou nepřípustné a v krajním případě mohou být přísně postihovány. Lze očekávat, že i české soutěžní úřady budou v budoucnu takovým strukturám věnovat zvýšenou pozornost.
Dále je tímto rozhodnutím poprvé postihnuto i zneužití menšinového podílu z hlediska kartelového práva. Komise sice zdůrazňuje, že menšinové podíly ve firmách konkurentů nejsou samy o sobě zakázané. Problémem se však stávají, pokud slouží jako nástroj koordinace. Dosud byly takové podíly posuzovány především z pohledu práva fúzí. Do budoucna se však bude více zohledňovat i jejich kartelová dimenze. Firmy, které drží podíly v konkurenčních společnostech, by proto měly dbát na přísné oddělení důvěrných obchodních informací, vhodné struktury řízení a účinné tzv. „čínské zdi“.
Pro firmy v České republice, bez ohledu na jejich velikost, z toho vyplývá jasné poučení. Soutěžní právo nezačíná až u cenových dohod či rozdělení trhu. Týká se i otázek získávání pracovníků, strategické koordinace v rámci podílových struktur a každodenní spolupráce na čím dál více propojeném trhu. V relativně malé a strukturované ekonomice, jako je ta česká, je riziko neformálních, zdánlivě neškodných dohod obzvlášť vysoké. Ty však mohou – jak ukazuje tento případ – vést k závažným právním a finančním následkům.
Rozhodnutí Komise tedy vysílá jasný signál: i na pracovním trhu platí pravidla hospodářské soutěže. Volný pracovní trh nepředstavuje vedlejší bojiště soutěžního práva, ale jeho nedílnou a zásadní součást. Takzvané „gentlemanské dohody“ mezi firmami – například o nepřetahování zaměstnanců nebo o koordinovaném rozšiřování – jsou nepřípustné a v krajním případě mohou být přísně postihovány. Lze očekávat, že i české soutěžní úřady budou v budoucnu takovým strukturám věnovat zvýšenou pozornost.
Toto rozhodnutí není jen výstrahou pro dva velké hráče platformové ekonomiky – je to varovný signál pro všechny, kdo se domnívají, že trh začíná až u produktu. Firmy v České republice by měly tato ponaučení brát vážně – nejen kvůli hrozícím sankcím, ale také proto, aby si jako zaměstnavatelé udržely konkurenceschopnost.
